Procházka čtvrtá – Z Klukovic k poslednímu zbytku prastarého dubového lesa

Tato procházka bude poněkud neobvyklá. Je kratší, o dost kratší než předešlé. Vede po malých, téměř neznačených cestách a je snadné na ní zabloudit. Je možné ji skvěle napojit na procházku pátou nebo ji mít zkrátka jako takový doopravdy krátký výlet, maximálně na hodinu a půl.

Procházku začněte v hospodě. Konkrétně v hospodě U Černého kohouta v Klukovicích. Když se totiž dáte od hospody ulicí směrem vzhůru, dojdete po malé stezičce kolem domu k první zastávce. A tou je válečný pomník. Památník v podobě českého lva, který odkazuje na oběti první a druhé světové války. Jedná se o téměř zapomenuté místo, málokdo k němu chodí, a ještě méně lidí o něm vůbec ví. Podivný památník umístěný na podivném místě, na kraji lesa, zarostlý keři. Kdysi od něj musel být dobrý výhled do údolí, ale i tento pohled teď zarostly stromy a stavby domů. Nevím, proč kdo chtěl stavět pomník hrdinům právě zde, na to, že se jedná o jeden z pouhých tří památníků v údolí a na Barrandově (alespoň těch, o kterých vím), je suverénně umístěn na nejpodivnějším místě, na úplném kraji zástavby, která až donedávna vlastně k Praze pořádně ani nepatřila.

Když se dáte od památníku cestou dál, dojdete na rozcestí vyšlapaných cest. Váš směr je doleva, na západ. Na vršek skalního útvaru Špičák. Cesta lehce stoupá a náhle končí na hraně srázu. Na exponované skále roste několik borovic, několik pionýrů velkého lesa, ze kterého jak příď lodi vybíhá skála.

Špičák má také svoji historii, kupříkladu již zmiňovaný Jaroslav Foglar tam velmi rád vodil své skauty a kempovali tady nebo sem jezdili na letní výpravy.

Atraktivnosti místu pro skauty mohla dodávat i jeskyně, která se ve skále nachází. Jedná se o jednu z mála přístupných jeskyň v údolí. Dá se k ní celkem dobře slézt, není nijak hluboká a její snad jediný problém tkví v občasném výskytu bezdomovců.

Pod skálou se rozprostírá loučka a na ní trosky starého Klukovického mlýna, nyní beznadějně zchátralého. Musel to být krásný čas, když šumění vody dopomáhalo klapání lopatek mlýnů. Je mi známo několik pokusů o záchranu tohoto konkrétního mlýna, bohužel nebyl žádný úspěšný.

Naproti mlýnu za loukou se klikatí potok a pár nadšenců si tu buduje ekologické přírodní bydlení s biozahradou. A samozřejmě všudypřítomná trať, která se efektně vine údolím.

Obraťte se po cestě zpátky a lesními stezkami pokračujte v lese nad korytem Prokopského potoka směrem na východ. Les je tu habrový, rozvolněný a světlý. Ideální místo pro rodinné procházky.

Po nějaké době dojdete k hájovně neboli Hegerhausu, který je zaznamenán již na mapě z roku 1840. Hájovna je nyní v soukromých rukou, stále se ovšem jedná o velmi pěknou stavbu a další z důležitých orientačních bodů. Zajímavé je znamení vytesané nad vstupní branoumuž se dvěma zvířaty a indickým znakem. A pak želvička na stěně vedle. Jistě se nejedná původní vybavení hájovny, nicméně je to pěkné, a tak trochu tajemné.

Od hájovny se dejte cestou vzhůru, až se cesta napojí na žlutou turistickou. A pak doleva, po vyšlapané stezičce do lesa.  Stezka je uzounká, klikatí se a ztrácí mezi stromy. Ale mezi jakými stromy! Jde o poslední zbytky prastaré šípakovo-dřínové doubravy, která se zde dříve nacházela.

Je to jako vstup do jiného světa. Světa, kde jako na jediném místě v údolí zůstaly zachovány původní doubravy. Není jednoduché se sem dostat, procházení lesem místy připomíná spíše boj s džunglí, ale i právě proto zůstala tato jedinečná lokalita zachovaná. Dokumentuje, jak to tady dříve vypadalo v celém Dalejském háji. Jedná se o jedinečnou ukázku vzácného lesa s pokroucenými houževnatými duby a rozpínavými dříny. Cestička spadá po skále a vede dolů. Je na ní vidět, že se zřejmě někdo pokoušel o její úpravu. Je vyčištěná a její kraje vyznačené bílými kameny.

A právě tady, pod hranou skály, kde doubrava začíná, se nachází i jedno z těch opravdu podivných míst v údolí. Skalní stěna, několik metrů široká a asi metr vysoká, úplně hladká. A posprejovaná jednolitou hnědou barvou. Komu to stálo za to, jít na zastrčené místo kilometr od civilizace a uprostřed lesa, kam nikdo nechodí, posprejovat skalní stěnu?

Stezička se vine a klikatí ojedinělým hájem, až dole ústí na rovný plac s několika podivnými prohlubněmi a už méně hezkým lesíkem, která vzniknul na haldě, kterou zde vytvořili nacisté z hlušiny prokopského lomu. Po haldě se dá slézt dolů, ale pozor, je potom nutné překonat trať i potok. Nebo se vrátit zpátky a napojit se na žlutou turistickou značku.

Mapy:

1. Památník – N 50°2.24523′, E 14°21.71682′

2. Špičák – N 50°2.31428′, E 14°21.66583′

3. Hájovna – N 50°2.41352′, E 14°22.37523′

4. Dalejský háj – N 50°2.38075′, E 14°22.59152′ odbočka cca – N 50°2.31645′, E 14°22.58443′