Tento článek bude pojednávat o místech a zajímavostech, které se jinam nevešly. Anebo jsem je vynechala zcela schválně. Protože ne vše je dobré lokalizovat, je jen dobře, když poloha některých lokací zůstane utajena. Komu v srdci vzplane zájem dozvědět se o nich více, jistě nebude marnit času a vypraví se s batohem a dobrými botami do údolí, aby si ho sám prochodil.
- Koniklece – Vzácné koniklece, jejichž výskyt bývá pečlivě tajen, protože chtiví skalničkáři mají tendence je pak jezdit drancovat po hrstech a přesazovat si je do vlastních zahradních zídek, kde rostliny nemohou přežít. Vyžadují dost specifické prostředí. Mezi ně patří i bazické prostředí (tedy vyskytují se zpravidla na horninách se zásaditou reakcí, tedy třeba vápencích). Nejsou příliš konkurenceschopní, vyhovují jim exponovaná místa s extrémními výkyvy teplot. Vyhovuje jim prostředí s nedostatkem vody. Už víte, kde by mohly růst? A opravdu tam jsou, rostou tam v desítkách a desítkách jednotlivých jedinců. Na malém utajeném území v srdci údolí.
2. Jeskyně – Mluvila jsem o přístupné jeskyni pod Špičákem a o bývalé jeskyni svatého Prokopa. Ale to stále nejsou jediné jeskyně v údolí. Na naprosto specifickém místě se nachází hned tři jeskyně nad sebou.
Místo je téměř neznámé, já sama jsem ho objevila prakticky nedávno díky kamarádovi, který ho navštěvoval v dětství a pak ho chtěl znovu najít.
Nejsvrchnější jeskyně je průchozí. Nachází se v ní dokonce tři průchody. Sloup na konci nese nízký strop. Jeskyní lze prolézt, jen asi budete muset na všechny čtyři. Skalní okno skýtá fascinující výhled a hlavně nevšední a naprosto jedinečný zážitek.
Dvě jeskyně, které se nachází pod ní jsou zřejmě navzájem propojené tunelem. Zadní část spodnější z nich se zužuje do úzkého průlezu, za nímž se otevírá větší jeskynní otvor.
3. Studánky – V Prokopském a Dalejském údolí se nachází doopravdy hodně studánek. Tři z nich (Na Troníčku, Dobrá voda a Stydlá voda), které také patří mezi ty nejznámější, byly už zmíněny v předchozích příspěvcích. Podle národního registru studánek a pramenů a dle map jsem našla tyto studánky: Řeporyjský pramen, Hrůza (spíše pracovní název stavu studánky), U Čtyř vrb, V Červeném lomu, Hemrova, Krajcperk, Karlštejnka, Novoveská. Většina z nich je obtížně přístupných a nachází se v strmých svazích údolí, takže jde spíše pro zajímavost pro nadšence než cokoliv jiného…
4. Filmová místa – Barrandov je blízko, tak proč toho nevyužít? Prokopské údolí se vždycky hemžilo filmaři. U Jezírka se kupříkladu točilo pár záběrů z Pelíšků a v Požárech zase třeba vontská bitva z filmové Záhady hlavolamu. A ostatně nebyla jedinou vontskou bitvou, která se zde odehrála. Existuje video, které údajně zobrazuje reálnou bitvu vontů někdy z osmdesátých let. Po vydání Foglarových knížek se ostatně objevilo vícero teorií, kde se Stínadla mohly nacházet a rodily se i party „těch pravých“ vontů. Kdo tomu věřit chce, skýtá pro něj video a porovnání s reálnými místy nesmírnou romantiku. A kdo ne, alespoň se může podívat na to, jak tunely Prokopského údolí vypadaly čtyřicet let zpátky.
5. Pamětní cedule – S Foglarem souvisí i pamětní deska umístěná pod schody vedoucími na Špičák – N 50°2.34000′, E 14°21.83173′. Deska umístěná na skalním stěně připomíná, že právě zde se v roce 1920 Jaroslav Foglar poprvé seznámil se skauty a započal svou celoživotní skautskou dráhu. Stalo se tak, když pomohl chlapci, který se zřítil ze skály – a zjistil, že se jedná o skauta. Foglar údolí miloval a často sem chodil. Ostatně je to zvláštní, jak na tak malém místě stihly během ani ne sta let započít svou životní dráhu dvě tak významné osobnosti a jedna pak o několik set let předtím. Jak se mohlo stát, že údolí hned třem lidem tak moc změnilo život, zamíchalo jejich osudy a vyslalo je na cestu fascinující budoucnosti, ze které těžíme dodnes.
A takové je, údolí svatého Prokopa, Joachima Barranda a Jaroslava Foglara. Každý z nich ho zažil v jiné době a jiném stavu. Divoká soutěska Prokopova, smrdutá díra lomů a vlaků Joachima Barranda a dech beroucí krajina zarostlých lomů a skalních říms Jaroslava Foglara. A údolí takové je a zůstává. Fascinující, neodhalené. Spletité, divoké a přitom v hlavním městě. Neodolatelné a úžasné. Krásné tím záhadným způsobem, kdy jím můžete procházet každý týden a stejně vás po několika letech zase překvapí nějakým novým a neznámým místem. Snad tento průvodce pomůže poodhalit alespoň něco z jeho krás. Ponořit se do dětských let, kdy každá skála skrývá jeskyni nebo fascinujícího trilobita, každá cesta končí dechberoucím výhledem na samé hraně lomu a každý strach se ztratí v ledových vodách jezera. A i když průvodce jistě není a ani nemůže být kompletní, snad alespoň něco ukáže, nasměruje kam jít a co vidět.
Vítejte v Prokopském údolí. Zemi, která dokázala vstát z mrtvých. Zemi, která ovlivnila mnohé. Zemi, která stále je, krásná a divoká, která dosud nebyla protknuta asfaltovými cestami a turisty s foťáky. Zemi, která vám vezme srdce.