V první řadě je potřeba uvést, že tento text nemá ambici být vyčerpávajícím a všeříkajícím životopisem. Nejedná se o diplomovou práci, ve které by student přesně datoval autorovy kroky, měl knihy přečtené od a do z a chtěl vytvořit soupis všech míst, které se kdy ve Foglarovkách objevily spolu s neméně kompletním soupisem teorií, kde […]
Popisovala jsem tu již několik krajin, ale nikdy ne tu, která mne oslovila ze všech nejvíce. Je na čase toto napravit.
Krajina přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí je ojedinělá svými geologickými odkryvy, specifickými rostlinnými a živočišnými druhy (a některé z nich jsou dokonce zkamenělé), historicky významnými památkami (Butovické hradiště nebo Dívčí hrady), ale především svým neopakovatelným a úžasným geniem loci – naprosto unikátní, zajímavou krajinou.
Pokud chcete pochopit geologické procesy, kterými se území utvářelo, je nejdříve nutné ukázat si, jak to tady vypadalo. Představte si proto pozorovatele, někoho, kdo má moc přenést se miliony let do minulosti a podat vám zprávu o tom, jak to na místě vypadá. Co by asi řekl?
Jak se zde vyvíjelo lidské osídlení? Jak se měnila krajina Prokopského údolí v závislosti na kulturách, které zde žily? Jak to tady vypadalo sto, dvě stě, pět set, tisíc let zpátky? A co deset tisíc?
Lom Pod školou, Hlubočepy a Pražský semmering, Jezírko, stezka, štola, svatoprokopský lom, armádní objekt, studánka Na Troníčku, Hemrovy skály, Asuán, Albrechtův vrch
Tato cesta vede druhou z větví údolí. Jedná se už o méně známou cestu, kterou si vybírají větší znalci okolí. Po většinu doby se klikatí podél železnice a je ji tedy možné projít a zpátky se vrátit vláčkem.
Procházku započne symbolicky kostel sv. Vavřince ve Starých Butovicích. Tento kostel je poslední památkou na prastarou osadu na úpatí hradiště, o kterém bude jistě řeč ještě později.
Tato procházka bude poněkud neobvyklá. Je kratší, o dost kratší než předešlé. Vede po malých, téměř neznačených cestách a je snadné na ní zabloudit. Je možné ji skvěle napojit na procházku pátou nebo ji mít zkrátka jako takový doopravdy krátký výlet, maximálně na hodinu a půl.
Tato pátá a poslední cesta bude věrně kopírovat cestu druhou, s jedním drobným rozdílem – povede po hraně údolí, povede po náhorních plošinách. Jedná se taktéž o cestu nejméně známou a používanou. Zatímco první tři cesty byly všeobecně známé a používané a na té čtvrté je zase možné potkat spoustu pejskařů, tato je opravdu zapomenutá. Málokdo […]